Jak jsem si poprvé sáhl

Varování: Toto doma raději nezkoušejte!

Mohlo mi být tak 17, byl jsem naivní a nezkušený. Zdroj v mém PC byl ale dost hlučný, tak jsem se s tím rozhodl něco udělat. Už dříve jsem z něj vyštípal původní mřížku před ventilátorem a nahradil ji tou z pochromovaného drátu. Ale tentokrát jsem se rozhodl vyměnit i ventilátor. Měl jsem po ruce nějaký s přidaným rezistorem, takže se točil celkem potichu, ale pořád dost na to, aby něco uchladil.

Rozebral jsem zdroj, pracně vyndal starý ventilátor a pracně zamontoval ten nový. Tak a teď jak to pojede. I přes vědomí, že zapínat otevřený zdroj je dost nebezpečné, jsem se rozhodl jej zkusit zapnout. Připojil jsem napájecí kabel, přepínač přepnul z O na I a kancelářskou sponkou spojil správné vodiče v napájecím kabelu základní desky. Ventilátor se rozběhl. Paráda.

Chvíli jsem tak na to koukal a pak jsem vytáhl sponku, přepnul přepínač a odpojil napájecí kabel. Tak, co teď? Bylo potřeba vymyslet, kudy vyvedu napájení ventilátoru, protože byl na molexu. Trochu jsem s tím experimentoval a znovu zkoušel zapnout a podobně. Všechno bylo OK, stačilo jen zdroj zavřít a šoupnout zpátky do počítače.

Dostal jsem ale nápad. Zajímalo mě, jak moc se zdroj opravdu zahřívá. Jak jinak si to ověřit, než měřením teploty na vnitřních hliníkových radiátorech. Zdroj jsem znovu zapojil, přepnul přepínač a zastrčil sponku. Ventilátor se rozběhl a chvíli jsem to celé pozoroval.

Nenapadlo mě nic lepšího, než na ten radiátor sáhnout rukou – Jauvajs! Celou paží mi projelo přinejmenším několik desítek voltů střídavého napětí! Koho by to napadlo, že ten radiátor bude pod napětím?!? Nebylo to sice moc, protože jsem prostě jen ucukl, ale přesto mi to dalo docela pěknou šlupku. Zároveň jsem byl trochu v šoku. Nejenže jsem to nečekal, ale uvědomil jsem si, jakou jsem udělal pitomost. Neměl jsem doma voltmetr, takže jsem si nemohl změřit, jaké v tom je skutečně napětí. A možná že kdybych voltmetr měl, tak bych ten radiátor nejdřív osahal s ním.

Dotkl jsem se jej dvěma prsty, o to víc mě v nich pak brnělo. Nic příjemného to teda nebylo. Měl jsem v nich divný pocit ještě několik dní potom. Po čase to ale zcela zmizelo.

Zážitek to byl ale nakonec dobrý. Dobré bylo, že v tom nebylo větší napětí. A dobré také bylo, že jsem se poučil. Hlavně že nám ve škole vtloukali do hlavy všechna ta pravidla bezpečnosti práce…

Vzhledem k tomu, že zdroj nebyl vlastně pod žádnou zátěží, ani se nemohl moc zahřát. Když ne teplota, vyšla mi z toho aspoň takováhle zkušenost.

J!NX: Geekovská trička

Před pár lety jsem objevil J!NX, e-shop s geekovskými tričky (převážně) s motivy videoher a herního humoru. Jestli o něm slyšíte poprvé, tak se styďte! Píšu o něm na Twitteru už docela dlouho. Shopů s geekovskými tričky existuje několik. Asi nejznámější je ThinkGeek, který se zaměřuje i na různé gadgety a další drobnosti. U nás máme populární GeekShop.cz, který nabízí trička s motivy ze seriálů jako je The Big Bang Theory, placky atd.

Asi před rokem a půl jsme se s kamarádem rozhodli si z J!NXu něco objednat. Od té doby tam nakupuji celkem pravidelně. Tak si o něm pojďme něco povědět. J!NX store je rozdělen na několik základních sekcí:

J!NX Identity jsou trička s motivy samotné značky. Ať už je to obrýlená lebka, nebo různé stylové motivy jako 8-bit, zombie, nebo hraní her obecně. Tato sekce dostává pravidělně 4x do roka novou kolekci. Staré kolekce se asi po roce ruší.

Z této sekce mám vlastně jen dvě trička. Je tam už jen jedno z nich, Arcade. Loni před vánoci jsem koupil i výbornou mikinu na zip s kapucí. Teď už mají novou variantu ve dvou barvách. Asi do ní půjdu.

J!NX Classic je (téměř) stálá kolekce. Najdete v ní trička s motivy videoher, deskových her, hackerské a programátorské hlášky, roboty, zombie, piráti vs. ninjové a dokonce tematiku Monty Python. Je to zkrátka geekovská všehochuť.

Z těch triček, které jsem si koupil, sklidilo největší úspěch asi The Sun is trying to kill me. S Plasmidy rád vzpomínám na Bioshock. Když mám hlad, tak jsem krvelačný Pac-Man. A když přijde Invaze, je dobré znát Cestu bojovníka. Bohužel už tam také nevidím svůj oblíbený Human Barcode.

Official Collections jsou dlouho známé především kolekcí triček World of Warcraft. Nově také Starcraft a Diablo. Vzhledem k tomu, že tyto hry nehraju, jsem částečně ochuzen. Z WoW tu jsou fakt parádní trička.

Poslední sekce se jmenuje Friends of J!NX. Ta pro našince asi není příliš zajímavá. Většina trik je tematicky vázaná k nějakému TV pořadu atp.

Loni jsem tu ale našel parádní triko Apache Foundation. (V nabídce už není.) Je na něm velkým písmem nápis Apache Mirrored Worldwide a pod ním je seznam nejvýznamnějších projektů jako je HTTP server, Commons apod. Vtipné je, že vepředu je celý potisk zrcadlově. Vzadu je již normálně a je pod ním ještě logo Apache Foundation.

V minulých dnech vyšla nová zimní kolekce J!NX Identity a já se chystám využít nějakou slevovou akci, abych si zase doplnil šatník. Slev je v průběhu roku hodně. Některé jsou promované přímo na webu obchodu, jiné chodí v newsletteru. Na ty musíte mít v e-shopu účet. Typický bývá sleva 10-15 % při nákupu nad 50-100 €, nebo poštovné zdarma (i do Čech).

P.S.: vaše farma je mi fakt ukradená.

Smetí na stole

Dnes si dáme malou oddechovku. Budeme si povídat o tom, jaké užitečné věci a haraburdí mám já, geek a nerd v jedné osobě, na stole. Za ten nápad může Rionka. Sama svým výčtem šestnácti důležitostí na stole skutečné ženy navázala na obsah kabelky skutečné ženy. Protože já nejsem žena a kabelku také nemám, zbývá mi jen ten stůl. (Původně jsem tu psal nějaké nesmysly o řetězovkách, ale o nic takového nešlo. Obětem mého omylu se tímto omlouvám.)

Takže co můžete nalézt na mém stole?

  1. Klávesnici. Vlastně dvě, ale ta druhá je zrovna teď odložená na PC skříni. Používám ji, když potřebuju současně něco udělat na notebooku. Obě jsou Logitech a jsou černé jak noc.
  2. Dvě myši. Jeden stařičký herní Logitech a Jeden nový obyčejný, aby bylo čím klikat do notebooku.
  3. Dvacetipalcové LCD. Protože nemá nastavitelnou výšku, podložil jsem ho učebnicí angličtiny ze střední školy a tučnými Strojnickými tabulkami. Budiž jim LCD lehké.
  4. Gamepad. Drátový Microsoft Xbox 360.
  5. Dva notebooky. První je 14“ Dell Latitude E6400, můj vlastní a původně pracovní. Říkám mu Michoken a mám ho rád. Druhý je 15“ ThinkPad W500, služební koráb. Ten ještě jméno nemá a vlastně jsem o tom ani neuvažoval. Ale mohl bych mu říkat Lopata.
  6. Mobilní telefon. Je to Nokia E66, ne že by to bylo zajímavé.
  7. iPod touch 2G. Právě je na kapačce z USB a leží na honosném plácku podstavce LCDčka. Dokonalé nepoškrabatelné sklo během roku a půl utrpělo pár mikro škrábanců. Holt už je to veterán.
  8. Starou SIM kartu Eurotel Go. Ta se později změnila na paušální O2 a teď už tu několik měsíců leží deaktivovaná a obraná o telefonní číslo.
  9. Nesmí tu chybět Velký Hrnek na čaj. Ten až jednou rozflákám, tak mě to bude hodně mrzet. Vedle něj stojí ještě sklenice na vodu, džus a podobné.
  10. Dřevěné 5.1 repro Genius. Je to druhá generace legendárních levných, ale velmi slušných repráčků. Jsou v barvě třešňového dřeva, aspoň myslím.
  11. Vysmátý plyšový pavouk s červeným nosem a vyceněnými zuby.
  12. Tuhý deodorant Old Spice White Water. Nevoní každému, ale mně zase nevoní ty ostatní varianty.
  13. Hora starých CDček. Kdo ví, jestli jdou ještě přečíst.
  14. Herní sluchátka Plantronics GameCom 377. Bohužel jsem je poslední dobou moc neužil.
  15. Starý digitální kompakt Olympus. Původně půjčený, ale asi mi zůstal. A stejně ho nepoužívám. Je pomalý a moc se toho do něj nevejde.
  16. Nesmí tu samozřejmě chybět křížový šroubovák.
  17. Nůžky a izolepa. To ani nepotřebuje komentář.
  18. Hřeben. Obyčejný tmavě zelený.

Původně jsem myslel, že se trefím do počtu Rionce, ale nějak to nevyšlo. A to jsem několik „duplicitních“ položek vecpal do jedné. A jistě jsem toho spoustu zapomněl!