Měsíc s Kindle – postřehy

Během pár týdnů jsem sepsal následující postřehy s Kindle 3. Teď to vypadá, že to je spíš kritika, ale i přes drobné neduhy jsem s ním spokojený. Berte následující body spíš jako racionální zhodnocení různých aspektů (někdy přesahujících čtečku samotnou), než důvody pro a proti.

O tom, jak je Kindle 3 úžasný a skvělý, už psalo hodně lidí. Psali o tom, jak do něj dostat v rozumné podobě knihy z jiných formátů pomocí Calibre. Psali úvahy, zda jsou již papírové knihy přežitkem nebo jsou e-čtečky, tento výdobytek moderní techniky, jen módním výstřelkem.

Uznávám, že jsem si jej koupil asi i proto, že je teď takovým hitem. Nevím, jak dlouho tu s námi ještě papírové knihy budou, ale podle mě ještě dlouho. Bok po boku s e-čtečkami. Je otázka, jak se technologie e-ink bude dále vyvíjet, ale aktivně podsvícené tablety podle mě k delšímu čtení vhodné nejsou.

Tak, tím jsem shrnul, co ke všemu, co již bylo napsáno, mohu zatím dodat. A teď k věci.

Během pár týdnů jsem sepsal následující postřehy s Kindle 3. Teď to vypadá, že to je spíš kritika, ale i přes drobné neduhy jsem s ním spokojený. Berte následující body spíš jako racionální zhodnocení různých aspektů (někdy přesahujících čtečku samotnou), než důvody pro a proti.

  • V porovnání s papírem (byť žlutým a ještě nad to zažloutlým) vyžaduje Kindle víc světla. Přesto se čte velmi dobře.
  • Integrovaný výkladový slovník je samozřejmě super věc, ale když při čtení jazykově bohatší knihy neustále hledám slova, abych si ověřil, co znamenají, ze čtení toho moc nemám. To se samozřejmě týká jen anglických textů a pouze tehdy, nemáte-li dostatečnou slovní zásobu. U mě je nyní tím anglickým textem Orwellovo 1984.
  • Probliknutí obrazu při přechodu mezi stránkami mi nevadí. Rozhodně netrvá dlouho a po chvíli se stává přirozenou součástí čtení.
  • Šustění papíru, jeho vůně a takové ty věci mi nechybí. Když mě kniha pohltí, kromě čitelnosti vlastního textu nic jiného stejně nevnímám.
  • Přesto se vzpomínky na knihy asociují na jeden a ten samý formát, na Kindle. Zde mají papírové knihy nenahraditelnou vlastnost – každá je prostě jiná.
  • Originální pouzdro od Amazonu je sice super, ale samo váží asi dvě třetiny toho, co Kindle. Takže dohromady už je to celkem těžké (cca 250 + 170 g). Při cestování je to nutnost, na čtení doma jej sundavám.
  • Kindle sice umí překreslit jen část obrazovky, ale po otevření a zavření menu zůstane část obrazu s vybledlou barvou. To mě irituje, takže překlikávám o stránku tam a zpátky, aby se to srovnalo. Nevím, jestli to mají stejně všechny kusy. V zásadě to ale není takový problém.
  • Vstup do slovníku nebo otevření rozečtené knihy způsobí rozhození stránek. Kindle prostě nahoře přidá lištu s názvem knihy, ale obsah stránky posune trochu dolu, takže se posune celý text. Možná je to jedno, ale mě to pak trochu mate. Holt není stránka jako stránka. A já jsem starý hnidopišský perfekcionista.
  • Podpora ze strany Instapaperu je velmi lákavá, pro mne ale nakonec v praxi ne moc užitečná. Podle mě se hodí spíš na delší články. Kindle je pro Instapaper prostě jen pasivní čtečka a chybí mi zpětný sync – archivace a označení hvězdičkou. Komu jde jen o čtení, nebude mít problém.
  • Integrovaný prohlížeč je skutečně jen experimentální. Sice má tzv. „režim článku“, který vezme hlavní text se všemi nadpisy (ale bez obrázků!) a zobrazí jej k pohodlnému čtení bez zbytečného bordelu okolo (podobně jako Instapaper). Celkově ale nic moc. Jen je hezké vidět, že to funguje.
  • Ukázky komiksových knih (zkoušel jsem Simon’s Cat a Cyanide & Happiness) mě přesvědčily, že komiks pro Kindle není vhodný. Ne do té doby, dokud se někdo nepostará o to, aby se to na něm dobře četlo. Jedna věc je samotné formátování. Nabízí se čtení na šířku, ale to se chovalo podivně. A druhá věc je zobrazení obrázků – na Kindlu mají všechny malý kontrast.
  • Formátování knih v nabídce Amazonu je různé kvality. Koupil jsem si dvě knihy (konkrétně Managing Humans a Being Geek od Michaela Loppa) a prohlédl několik ukázek. Nejsou formátovány vyloženě špatně, nicméně nacházím drobné mouchy, které bych u e-booků nečekal. Pominu-li různou relativní velikost písma (protože ta se dá přizpůsobit při čtení, byť ne pro každou knihu zvlášť), narazil jsem na zbytečně velké mezery mezi odstavci, nadpisy blíže k předchozímu odstavci než k tomu následujícímu, nadpisy zůstávající osamoceně na konci stránek apod. Naopak třeba Poirot’s Early Cases od Agathy Christie vypadaly velmi dobře. Knihy si ale formátují jednotlivá nakladatelství sama, řekl bych, takže to není něco, co by plošně Amazon ovlivnil.
  • Kindle jsem naplno nabíjel těsně před Štědrým dnem. Od té doby jsem četl denně v průměru tak 2 hodiny. Občas jsem se na skok připojil na Wi-Fi a párkrát připojil k PC, abych do čtečky nahrál pár knih. Odhadem mám ještě čtvrtinu baterky.

Nevýhody Instapaperu

Asi před měsícem jsem psal o výhodách Instapaperu jako služby pro sbírání článků k pozdějšímu přečtení. V posledních týdnech jsem toho přečetl opravdu hodně. Desítky článků z blogů i novin.

“Nejčastěji čtu v metru (…) Přečtu tak spoustu věcí, které bych jinak asi vypustil a byla by to škoda.”

Bohužel, když nejsem online, má to i své nevýhody. Leckterý článek bych rád okomentoval, postnul na Twitter apod. S iPodem jsem venku jednoduše offline (a když je někdě Wi-Fi, typicky dělám něco zcela jiného). I kdybych při čtení online byl, dohledávat původní článek a psát komentář delší než dvě tři věty by bylo na malém displeji stejně nepohodlné.

Přesto se k některým věcem vrátit chci. K tomu využívám možnosti označit článek hvězdičkou. Takové články jsou pak v samostatné složce jak v aplikaci, tak na webu. Nevýhodou stále zůstává, že si na ně musím později vzpomenout. Stejný problém jako záložky v prohlížeči, o kterých jsem mluvil ve výše zmíněném článku.

Další problém je čistě na straně Instapaperu. Vyplývá z principu, jakým osekává původní články o přebytečné prvky jako je grafika, menu, ale celkem pochopitelně i JavaScript atp. Bohužel z těla článku tak v některých případech vypadnou i podstatné informace v podobě náhledů fotek nebo ukázek kódu. Že takový článek pak nemá smysl číst, asi není třeba zdůrazňovat. Takhle mi tam visí několik položek, které čekají na to, až si na ně vzpomenu u počítače.

I v případě, že se do výsledného textu dostanou, jsou příklady kódu problematické. Na malém displeji je obtížné je číst i na šířku. Můžu si zmenšit písmo, ale pokud pak nechci držet displej přímo před očima, také to není řešení. Obzvlášť v roztřesené MHD, kde je větší písmo výhodou.

Instapaper je výborný nástroj pro čtení článků offline bez zbytečného rozptylování, ale všechno má svou cenu.

Instantní elektronický papír

V Google Readeru mám něco málo přes dvacet blogů a online magazínů. Většina blogů nemá příliš častý přísun nového čtiva, ale i tak je ho dohromady docela dost. V některých případech čtu jen titulky (pokud mě nezaujmou natolik, abych pokračoval dál), je ovšem několik blogů, které čtu poctivě celé. Často jde o krátké zápisky v řádu stovek slov, které přelouskám během pár minut. Najdou se tu ale i dlouhé odborné eseje.

Čtení dlouhých textů u počítače je z několika důvodů nepohodlné. Jednak musíte koukat přímo před sebe na svítící displej, pak máte často nutkání dělat ještě jiné věci, nebo na vás vyskakují různá upozornění a podobně. Sice se to dá všechno nějak řešit (třeba vypnutím IM klienta), ale pořád tomu chybí komfort jako celku. A nebo jednoduše nemáte čas něco delšího zrovna teď číst.

Nové články v RSS samozřejmě mohou počkat, dokud na ně nepřijde řada. Kromě nich se mi ale do prohlížeče dostávají náhodně další zajímavé články. Přestože bych si je rád přečetl, většinou se to zrovna nehodí, takže bych si je chtěl někam poznamenat a podívat se na ně později. Jak to ale řešit?

Nabízí se použití bookmarků prohlížeče. Jenže jsem se je nikdy nenaučil takhle používat. Pokoušel jsem se o to. Měl jsem pěknou složku TODO nebo NEWS. Nikdy to nefungovalo. Nikdy jsem se k nim pak nevracel a nakonec to vždy dopadlo tak, že jsem je prostě z bookmarků smazal.

Všechny tyto problémy výborně řeší relativně mladá služba nazvaná Instapaper. Marco Arment si Instapaper původně vyrobil pro vlastní potřebu, ale postupně jej poskytl svým přátelům a nakonec z něj udělal veřejně dostupnou službu s aplikací pro iPhone a iPad. Pro Android existuje např. aplikace EverPaper.

V čem funkce Instapaperu spočívá? Brouzdáte po webu a narazíte na zajímavý článek, ale nechcete nebo nemůžete si jej přečíst hned. Jednoduše kliknete na bookmarklet „Read Later“ a článek se vám automaticky uloží na serveru Instapaperu. Kdykoli si pak takto uložené články chcete přečíst, stačí si otevřít stránku Instapaperu nebo použít aplikaci pro iPhone. V té si můžete nastavit velikost a typ písma a pak už jen číst a číst, kdykoli máte čas a chuť.

Takhle to dělám už minimálně rok a nemůžu si to vynachválit. Podstatné je, že si do Instapaperu ukládám i články z RSS, protože se mi je nechce číst u počítače. Nejčastěji čtu v metru, kde v týdnu trávím půl hodiny dvakrát denně. To je poměrně dost času na několik běžných článků nebo na jednu delší esej. Přečtu tak spoustu věcí, které bych jinak asi vypustil a byla by to škoda.

Kromě instantního ukládání kliknutím pro každý jednotlivý článek umí Instapaper automaticky načítat články z RSS nebo mu je můžete zasílat e-mailem.

Zajímavou novinkou je podpora pro odesílání článků do vašeho Kindlu. A protože se po svém uvedení Kindle 3 opravdu těší zájmu zákazníků (a to i u nás), rozhodně to stojí za zmínku. K dispozici jsou články ve formátu pro Kindle, který do zařízení prostě nahrajete přes USB, nebo můžete využít zasílání přes Internet. Ve druhém případě vás to ale může něco stát, protože Amazon si nechá za doručování obsahu platit. Není to moc, ale něco přece. Tohle všechno je popsané na stránkách Instapaperu, tak to tu nebudu víc rozebírat.

Sám vlastním jen iPod touch, na kterém se články čtou velice dobře. Zvlášť v MHD. Způsobů, jak dostat články do Kindlu, je spousta a bylo by to na samostatný článek. Ale protože Kindle nemám, nic takového ode mě nečekejte. Ale Kindle by se jistě vyjímal třeba pod vánočním stromečkem, takže kdo ví… ;-)

Stojí za zmínku, že Instapaper není jediný svého druhu. Myslím, že stejně populární je také služba Read It Later, s tou ale nemám žádnou zkušenost.