Život dnes nabízí nepřeberné množství možností. Všechno je šíleně rychlé. Díky internetu máte možnost objevit i takové věci, že by vás ani ve snu nenapadlo, že něco takového vůbec mohlo někoho napadnout, natož aby to realizoval.
Sám toho chci dělat strašně moc. Číst knihy, číst internety (a ne jen Twitter a pár blogů), učit se nové programovací jazyky, hrát hry, chodit na koncerty, trávit čas s některými lidmi… Ale je toho tolik, že se nedostává všemu tolik času, kolik bych chtěl. Prostě dny nejsou nafukovací a týden má jen sedm dní a z toho pět je skoro celých zabitých.
Už jen teď dělám víc věcí naráz, měl bych si jít nakoupit, pak si dát ještě sprchu, pak zas letím pryč… A místo toho tu píšu tenhle text.
Minulý rok na O.Z.O.R.A. festivalu běžel program na Chillout stage 24 hodin denně po téměř 6 dní. Na Main Stage sice s cca 2-3h přestávkou v podvečer, ale jinak totéž. A do toho se musíte taky někdy vyspat, najíst, osprchovat… Zkrátka jsme si uvědomili, že nejsme schopni stihnout vše, co bychom chtěli. Platí to všude.
Pokud tohle přijmete jako fakt, budete hned o moc klidnější. Vědomě se rozhodněte, co nestihnete, protože je tu zkrátka něco důležitějšího. Stejný závěr (nejen) podle mě vyplývá i z GTD. Nikdo vám nepomůže s tím, abyste stihli všechno a včas. Pouze vás může nasměrovat k tomu, abyste si vědomě uměli vybrat, co dělat budete a co dělat nebudete.
Přečetl jsem první dva odstavce, a myslel jsem si, že jsem to psal já a ani o tom nevím. Pak přišel O.Z.O.R.A. festival a došlo mi, že já to nepsal, já byl přeci na Colours of Ostrava, ale tam to vyšlo úplně nastejno, nedalo se, bohužel, stihnout všechno. Skvělý článek, se kterým se na 99 % ztotožňuji. To 1 % je závěr. Vím že je to pravda, ale já bych hrozně moc rád stihl všechno. (=
Třeba jsi mé alter ego. Jen já jel na Ozoru a ty na Colors :-). Díky za komentář.