Portal 2 – jeden za všechny

Během několika večerů jsem dohrál single-player Portalu 2. Podle Steamu mi to zabralo přibližně 10 hodin. Nad tím možná leckdo ohrne nos, že takovou hrací dobu má každé Call of Duty, ale já si myslím, že u této hry je to dostačující. Už jen proto, že další hodiny zábavy na mě čekají v kooperativní kampani.

První Portal mě naprosto uchvátil. Tehdy to byl spíš krátký doplněk k dalším hrám od Valve (Prodával se v Orange boxu s Half-Life 2), ale šlo o naprosto nový typ puzzle hry, která se ze dne na den stala senzací a některé hlášky se staly kultovními. Dobrá, Portal nebyl první puzzle hrou s portály, tou byla studentská mini hříčka Narbacular Drop. Ale bylo to právě Valve, komu se práce jejích autorů zalíbila, a tak je zaměstnalo. Tak vznikl Portal.

Hratelnost

Protože se jedná o puzzle hru, standardním mechanismem je řešení problému „jsem v místnosti a támhle je východ – jak jej otevřu / jak se k němu dostanu?“ Kromě dvou vzájemně propojených portálů (modrý a oranžový), které střílíte z „portal gun“, jsou místnosti vybaveny různými aktivními i pasivními prvky. Základem jsou spínací mechanizmy. Velká tlačítka, na která umísťujete velké kostky, aby zůstala stlačená. Lasery, které musíte nasměrovat do příslušných spínačů. Pohyblivé plošiny apod.

Tyto (nebo hodně podobné) prvky byly už v jedničce. Dvojka pak přidává např. Hard Light Bridge (most z tvrdého světla) nebo Excursion Funnel (světelný tunel, který nese objekty jedním směrem). K tomu navíc dostanete ještě Repulsion Gel (aby vám to hodně skákalo) a Propulsion Gel (aby vám to pěkně svištělo při běhu). Všechny tyto pomocníky můžete samozřejmě prohnat portálem – a často je to nutností.

S kombinovaným užitím těchto vychytávek pak opakovaně řešíte výše zmíněný ultimátní problém – dostat se dál. Protože video vydá za tisíc slov, bude nejlepší, když se na to všechno podíváte sami.

V prvních testovacích místnostech jsem se po chvíli začal nudit. Proč? Byly to ty samé, co v prvním Portalu. Samozřejmě vše nebylo tak docela stejné. Čas změnil hodně a místy cesta vedla oklikou, ale byly to zkrátka ty původní místnosti. Protože jsem si je pamatoval, ve třetí hodině hraní už mě to trochu otravovalo. Naštěstí jich nebylo tolik a záhy došlo ke změnám. K velkým změnám. V tu ránu se vše otočilo a já se začal opět bavit. Když to ale shrnu, bavil mě každý puzzle. Každý další level byl něčím nový a zajímavý.

Musím říct, že během hraní pozdějších levelů už jsem narážel na to, že herních prvků bylo opravdu mnoho. Potom zapomínáte na základy, které jste se naučili na začátku (nebo v prvním Portalu). V jedné jinak jednoduché místnosti se světelným mostem jsem automaticky jeden portál hodil tam, kam mířil most, a druhý se snažil horko těžko umístit tak, aby z něj vycházející most byl k něčemu dobrý.

Marně! Úplně jsem v tu chvíli zapomněl, k čemu portály původně jsou. Přece k tomu, abych se dostal na jinak nedostupné místo tím, že jimi projdu, ne jen k tomu aby mi prodlužovaly světelné mosty, herdek. Podobně jsem se celkem kousl asi třikrát. Pokud jste Portal 2 ještě nehráli a plánujete to, tak si na to dejte pozor. Jak se říká: Back to basics! Zpátky na stromy!

Kromě samotných testovacích místností (ať už se jim tak kvůli jejich roztodivnému stavu říkat dalo či ne) během hry navštívíte řadu zákulisních lokací. Některé jsou – zvláště později ve hře – opravdu dechberoucí. Nechte se překvapit.

Příběh

Příběh navazuje na první Portal po nedefinované časové prodlevě. Ta byla pravděpodobně velmi dlouhá – naznačuje to Wheatley hned na začátku hry, když říká, že jste se probrali velmi snadno a překvapivě netrpíte žádnými problémy, které po tak dlouhém spánku bývají (šlo o nějakou formu kryo-spánku či co). Příběhové pozadí mezi oběma hrami přibližuje také komiks.

Stručně uvedu předchozí děj. V jedničce jste se probrali jako testovací subjekt v laboratořích Aperture Science. Nikde nikdo, jediný, s kým jste v kontaktu, je hlavní počítač GlaDOS. Jde o ultimátní průlom v umělé inteligenci. Ovšem, jak už to tak bývá, GlaDOS si uvědomila sama sebe asi tak po dvou sekundách po spuštění a hned začala spřádat plány na likvidaci lidstva. Nebo aspoň personálu laboratoří. GlaDOS je posledlá testováním, tak je celá bez sebe, když se proberete a můžete pro ní testovat. Během hry uniknete jisté smrti a nakonec se dostanete až k samotné GlaDOS a „zabijete“ ji. Woohoo, happyend! Až na to, že končíte v bezvědomí.

Ovšem stane se to, co už se tak stává, aby mohl příběh pokračovat. Někdo vás dostal zpátky a uložil do kryo-spánku. Takže ve dvojce se probouzíte za pomoci Wheatleyho (robota připomínajícího velké oko) a snažíte se dostat na povrch. Omylem nahodíte GlaDOS ze zálohy a v tu ránu jste tam, kde jste byli kdysi. Ne tak docela. Čekají vás další dějové zvraty a objevování minulosti Aperture Science až k finálnímu souboji a konečnému(?) vysvobození.

Technická stránka hry

Když se podívám zpět na první Portal, mohl by se zdát dost strohý a vizuálně nezajímavý. V pozdější fázi hry se sice hráč dostane do zákulisí, ale omezená vizuální kreativita byla při tvorbě hry realitou. Maličký tým s omezeným rozpočtem (pro Valve šlo tehdy o experimentální projekt) si nemohl dovolit lidi na tvorbu mnoha nových textur a modelů, ale úspěchu to nijak neubralo.

Portal 2 byl od začátku koncipován jako plnohodnotná hra, takže žádná podobná omezení neměl. První, čím vás oslní, jsou zarostlé polorozpadlé testovací místnosti. Destrukce vypadá vůbec velmi dobře, zvlášť ta animovaná, kterou můžete sledovat už po startu hry. V pozdějších částech se herní prostředí změnilo tolik, že jsem z toho tajil dech (ano, opakuji se, ale bylo to fakt něco). Stačí říct jen to, že graficky vypadá Portal 2 výborně a prostředí je oproti jedničce velmi rozmanité.

Už záhy během hraní jsem si uvědomil hudební složku. Výborně zapadá k aktuálním událostem ve hře. Podobně jsou na tom zvukové efekty. Já vím, tohle není u dnešních top her nic zvláštního, ale pokud to srovnám s prvním Portalem, výrazně větší tým vývojářů je prostě znát.

Hra běhá svižně i na starších strojích, protože si Valve dává záležet na tom, aby jejich hry mohl hrát opravdu každý. Já jsem hrál na svém Core 2 Duo E7200 a Geforce 9800GTX+ na vysoké detaily (výchozí nastavení) v 1680×1050 naprosto plynule. Dobrá, možná v nějakých velkých komplexních prostorách s „šikovně“ umístěnými portály už byla zátěž znát – ale nic, co by při hraní vadilo.

Shrnutí

Na Portal 2 jsem se těšil jako malé dítě. Hype byl podle mě přiměřený a všeobecné nadšení si hra rozhodně zaslouží. Není to sice asi něco, po čem by prahly mainstreamové masy, ale přesto si myslím, že pro Valve bude tato hra úspěšným počinem. Vtipné, kreativní, výborně vypadající, velmi pěkně ozvučené a opravdu zábavné. A to jsem ještě nehrál coop!