Den před odjezdem na O.Z.O.R.A. festival mi Symuska dala tip na Cittàgazze od mladé britské kapely Portico Quartet. Náhoda? Nikoli. Zamiloval jsem se do skladby Nothing Is Something Worth Doing od Shpongle (byli na Ozoře), která je postavená na hře na tzv. hang drum, který aktivně používají právě Portico Quartet. A to velmi umně.
Někdy po novém roce jsem namátkou procházel hudební akce na Last.fm a kde se vzali tu se vzali – Portico Quartet v Praze! Neváhal jsem a běžel jsem při první příležitosti pro lupen. To bylo prakticky hned, protože tou dobou jsem byl v Paláci Akropolis až příliš často. Vlastně od nového roku nyní již 9x (celkem 18x).
Vůbec mě nepotěšilo, když jsem se později dověděl, že tentýž den, 25. března, u nás zahrají také britští UNKLE. Stručně řečeno – na obě kapely bych šel velmi rád asi nastejno, ale už jsem měl lupen na Portico Quartet, tak jsem jen zamáčkl slzu. Doufám, že tu UNKLE nebyli naposledy. Ostatně to samé platí po pátečním koncertu i pro Portico Quartet, ale o tom dále…
Je pravda, že tu byli už před rokem. Dokonce nám to někdo tehdy nabízel, ale asi nebyla správná doba nebo byly skvrny na slunci či někdo správně neobětoval slepici, takže jsme se tomu úspěšně vyhnuli.
Koncert
Nakráčeli jsme do Akropole s lehkým zpožděním a já naschvál zdržoval ještě v šatně, protože notebooky se musí do trezoru. Na baru jsem popadl svou novou klasiku Canada + Red Bull + velký kelímek, dále každý dle svého a pak jsme se už uvelebili na obvyklém místě v sále. Množství lidí bylo nakonec velmi decentní.
Tak nějak jsem měl už předem dobrý pocit, tušil jsem, že tohle bude fakt dobré. A ono to ve skutečnosti bylo peckolární! Od jemného lounge přes hravý saxofon (i malý soprán saxofon) až k docela divoké hře na bicí okořeněné elektronickými efekty. To všechno samozřejmě líbivě promíchané dohromady s epesními hang drumy (jestli jsem to dobře počítal, měl tam Nick Mulvey celkem tři). Nechyběl ani basák s kontrabasem.
Lidé mají vždy rádi, když to kapela pořádně rozjede, jak se tak říká. Portico Quartet nebyli výjimkou. Zvlášť závěr byl něco úžasného. Duncan Bellamy si střihl lehké sólo na bicí a hejblátka a některé z nás potěšil lehce hardcorovou třešínkou.
Obecně je super, když je živý koncert něčím vylepšený, když do toho kapela opravdu dá víc, když ukáže, že na to opravdu má. Když jen přehraje desku, je to nuda. Portico Quartet rozhodně není takovou kapelou. Měl jsem v minulých týdnech přecejen lehké obavy, protože jsem znal jen první desku Knee-Deep in the North Sea (2007), která je sice velmi pěkná, ale něco mi v ní chybělo. Možná jsem jí neuměl poslouchat, nevím. Mé obavy byly ale zbytečné a druhé album Isla (2009) to jen dokazuje.
Afterpub
Protože byl výjimečně koncert v pátek, takže (většina) z nás nemusela druhý den vstávat, vydali jsme se cestou necestou do hospůdky. V Café Jehuda bylo plno, tak jsme skončili U Vočka. Bylo to prima, dali jsme NH s Kozlem a zopakovali si bezpečnost práce s Klausem (jen pro silné žaludky ;-)). Jen ten vrchní tam byl takovej divnej. Pak někteří zamířili domu a hladový zbytek skončil U Havrana. Tam jsme si pro změnu dali Stevena Colberta a jeho atomový výbuch (a také něco k snědku).
Dohromady velmi povedený večer!