EuroConnections – Chapelier Fou, Mythematica

Report z koncertu v Paláci Akropolis.

Ani jsem moc nepřemýšlel o tom, kdo bude tentokrát na EuroConnections hrát. Mythematica je už jistota příjemného zážitku. O Chapelier Fou jsem předem nevěděl nic. Alespoň ne před psaním Co mě čeká a nemine v lednu. Ale vezměme to pěkně popořadě.

Mythematicu znám už nějakou dobu. Je to malý experimentální projekt Daniela Špačka a nabízí mix hudebních stylů, ovšem převážně něžnou a bublavou elektroniku. Nebojí se experimentovat a na koncertech (často) využívá živý doprovod – nástroje i vokály. Tentokrát měl na pomoc hudebníky dva. A nesměla chybět ani projekce.

Nejprve jsme měli možnost slyšet (kromě hejblátek, kroutítek a čudlíků Daniela Špačka) jen klávesistu. Z reproduktorů se linula Mythematica pro nás neznámá. Vím, že Daniel hudbu tvoří stále a hraje si i s tou stávající. Takže to, co jsme včera slyšeli, v sobě mělo mnoho známých prvků a melodií, ale bylo to všechno takové jiné.

Když už to vypadalo, že bude konec a nastoupí Chapelier Fou, odběhl jsem si pro drink, ale když jsem se vrátil, na pódiu byl stále Daniel Špaček – jen vyměnil pomocníky. Na židli vedle kláves nyní seděl kytarista, ladně pročesával struny a doprovázel i vlastním vokálem. Jestli jsem to pochopil správně, byl to Zdeněk Bína z kapely -123 minut.

Na (dosud jediném) albu Mythematica z roku 2009 je jedna skladba, která hojně využívá hry na kytaru. Bylo to trochu podobné, ale ve velkém. A bylo to hodně nezvyklé. Líbilo se mi to, ale na druhou stranu bylo znát, že nebyli zcela sehraní (či jak to říct). Ne vždy kytara k elektronice pasovala. Ani bych se nedivil, kdyby část tohoto vystoupení byla improvizace.

Mythematica nakonec hrál něco málo přes hodinu. Už to skoro vypadalo, že Chapelier Fou bude mít méně času…

One-man-band

Ve výše zmíněném postu jsem psal, že Chapelier Fou (vlastním jménem Louis Warynski) míchá hru na housle s elektronikou a rockem. S tím rockem to nebylo tak žhavé, takže to uvedu na pravou míru (aspoň podle toho, co jsem slyšel v Akropoli): Smyčce a elektronika jsou většinou zásah. Louis obojí používá s velmi líbivým výsledkem. Pro nedostatek pojmů a zkušeností jeho hudebnímu projevu budu říkat francouzské IDM.

Začal hrát zdivoka a divoce také končil. Čekal jsem více hry na housle, a tak mě trochu zamrzelo, že ve druhé polovině je dost omezil. Většina skladeb ovšem vypadala tak, že si namíchal nějaký beat a IDM motiv a do toho si pomocí repeateru nahrál hru na housle. Ať už klasickou nebo jen brnkání. Vyhrál si s tím docela dost, takže ve výsledku hrál třeba houslový kvartet, přidával klávesy a kroutil, čím se dalo, aby výsledek byl co nejdivočejší! Občas opravdu používal elektrickou kytaru, ale rozhodně ne v rockovém stylu. Chapelier Fou je takový one-man-band.

Rychlé skladby vystřídalo i pár pomalejších balad. Když prohlásil, že jedna taková bude o jeho mrtvých kočkách, sál zabublal lehce cynickým smíchem. Louis nás hned ujišťoval, že to není zase tak smutné, jak bychom si snad mysleli. Byla to příjemná melancholická skladba. (A co na to Simon Posford?)

Končil až po desáté hodině a organizátoři jej nechali dát ještě přídavek. Už si nepamatuji, zda to byl právě přídavek, ale jako jedna z posledních skladeb zazněly Scandales! a nechyběla ani pecka jako Les Prières à Compiles.

Publikum nadšeně tleskalo po každé odehrané skladbě. A s každou další více a více. Vypadalo to, že Louis Warynski je z plné, burácející Akropole trochu nesvůj. Za bouřlivého potlesku se s námi rozloučil a bylo vidět, jak všichni září tou pozitivní enegrií, kterou do nás během předchozích asi 80 minut napumpoval.

Doufám, že u nás nebyl naposledy!