Godspeed You! Black Emperor

Report z koncertu jedné post-rockové legendy.

Do Akropole jsem naklusal s dostatečným předstihem. Bylo dávno otevřeno a z hlubin velkého sálu se valil zvuk. Hutný ZVUK. Protlačil jsem se k pokladně v divadelním baru, abych si koupil pár lupenů na další koncerty. Ano, do Akropole – teď jich mám v šuplíku „nepoužitých“ celkem šest! V rohu sedící dívka s dlouhým černým vlasem a pruhovanými návleky na rukou (a doprovodem) mi velmi připomínala Jesisem. Naporoučel jsem si tři lístky, zaplatil a vymotal se ven k šatnám. A hle, tatáž dívka na zlikatých newrockách stojí zády ke mně. Byla to Jesisem! Pozdravili jsme se, v šatně odložili ohadry a vpluli do hlubin Akropole.

Dlouho jsme neváhali a zamířili do velkého sálu. Opravdu ZVUK proudem vytékal odtud. V sálu bylo už docela dost lidí a na pódiu se kdosi opíral o stolek s hejblátky a udělátky a všechny přítomné vystavoval tomu, co já sám dokážu pojmenovat prostě jen noise. Čech neznalec by bez váhání řekl hluk či kravál a prchnul co nejdál. My ne, my jsme šli hezky dopředu. Tam jsem potkal pana Vočenka (vždy s doprovodem), který mě hned ujistil, že jsem o nic nepřišel, a pak už jsme jen čekali na spasení.

Netrvalo dlouho a pán s hejblátky si sbalil svých pět elektronických švestek. Byl to Total Life (thx Vočenko), ale bylo jasné, na koho všichni příchozí čekali. V sále to začalo vřít. I po skončení této předehry se z reproduktorů stále linul noise – nyní velmi tichý (alespoň ve srovnání).

Godspeed You!

Na pódiu dávno stály nástroje, dvoje bicí, různé elektronické krabičky s kroutítky a podobné věci. Chvíli se tam motalo několik lidí, jak už bývá zvykem. Jenže pak začalo být jasné, že ne všichni jsou jen technici… Členové kapely přišli naprosto bez jakéhokoli vzrušování jeden po druhém, prostě jako by nic. Nejdřív to vypadalo, že se ještě dolaďují nástroje a součinnost se zvukařem, ve skutečnosti se pomalu a nepozorovaně začínalo hrát. Z reproduktorů stále se linoucí podprahový noise jen podnítil fakt, že koncert vlastně jakoby neměl začátek. Najednou jsme si všichni uvědomili, že se hraje. Sálem, alespoň symbolicky, proplul lehký potlesk – a tak to začalo.

Kdo kapelu zná, ví, že její skladby jsou velmi dlouhé. 20 minut je naprosto běžných. Nejinak tomu bylo tady. Jen s limitem přibližně dvou hodin to nebylo tak markantní. Ve skutečnosti myslím, že toho zahráli dost, ale nemám je tolik naposlouchané, abych dokázal přesně říci, kde jeden epos končil a druhý začínal.

Od tichých táhlých tónů smyčců plujících po strunách kontrabasu nebo violy doplněných (hádám) cimbálkem a klávesami jsme se za pomocí elektronických efektů, divoké hry na bicí a hučících kytar – nejednou žhavených také smyčci – dostávali k hudebnímu orgasmu. V několika pasážích mi doslova běhal mráz po zádech. Pulzující rezonance tvrdého a místy ostrého zvuku mi občas silně svírala hrudník. Možná jsem neměl stát tak blízko basových reproduktorů, ale už po první „skladbě“ bylo jasné, že tenhle večer bude něčím nezapomenutelným!

Bohužel se ozvaly mé nohy zmožené ještě ze čtvrtečního turbo balkánu v podání Fanfare Ciocărlia. Záda na tom nebyla o mnoho lépe. Zkrátka mě bolel celý mamuf. Rychlému rytmu jsem se tak příliš oddávat nemohl, ačkoli je to jinak mým zvykem. V melodiích si rád hledám rychlé beaty a pařím na ně, i když se současně vezu na pomalejším tempu hlavní melodie. Nebýt mé lehké indispozice, GY!BE tuto možnost nabízeli hojně.

Black Emperor

Sound byl celkově opravdu mohutný. Možná to na mě tak působilo vzhledem k místě, kde jsem stál, ale přesto si troufám říct, že se s tím pánové a dáma rozhodně nemazlili. A nebo se právě mazlili – tak pečlivě a vytrvale. Když do sálu alespoň na moment dolehlo ohlušující ticho, vracel to bouřlivým potleskem.

Čekal jsem ale smršť. Rovnáno absolutním metrem – rumunská dechovka rozburácela sál znatelně více. Čekal jsem smršť alespoň na konci. Možná bylo publikum tak zničené tím dvouhodinovým náporem, možná tušilo, že kapela víc než letmými úsměvy a mávnutím ruky reagovat stejně nebude.

Nakonec, přibližně deset minut před desátou, postupně jednotliví členové začali skládat své nástroje a s lehkým zamáváním se vytráceli do zákulisí. Věřím, že lidé v sále by přídavek uvítali. Zároveň jsem ale rychle nabýval přesvědčení, že tohle je zkrátka konec. Přídavek na necelých deset minut? Od GY!BE? Ale no tak! Nakonec to všem asi bylo jasné, takže když se začala rozsvěcet světla, potlesk pomalu ustal a lidé se (mnohem pomaleji) začali sunout ven.

Akropole byla ve výsledku opravdu plná. Pořád to bylo sice lidsky snesitelné, ale dostat se po koncertu k libovolnému baru bylo nemožné. Po krátkém váhání jsme se rozhodli protlačit k šatně (u té naší bylo jen pár lidí) a vyklouzli jsme do města. To někdo mezitím pokryl bílým prostěradlem…

Jiný pohled

5 komentářů na „Godspeed You! Black Emperor“

  1. Úúú, děkuji za zmínění. Nakonec Last.fm diskuse prozradila, kdo byl předskokan. Byl to Total Life. Přišel mi chudák takovej nedoceněnej, nikdo ho nečekal a už vůbec nikdo nečekal, že tam bude hrát revival Fuck buttons :)

    1. Revival WHAAAAT? Fuck Buttons jsem v tom nepoznal. Ale já je naživo neslyšel :-). Jo, taky jsem měl takový dojem, že tam byl tak trochu „navíc“.

      1. Ježiš to zas ne, on neni revival Fuck Buttons :D To jsem myslel, že jako mi je tím připomenul :) Jen nebyl tolik melodický. O to víc mu to ale zase hučilo a rachtalo.

Komentáře jsou uzavřeny.