Hudební ohlédnutí za rokem 2010

V roce 2010 jsem navštívil celkem 18 hudebních akcí a za lístky jsem utratil přibližně 9 tisíc korun. Níže jsem stručně shrnul každý koncert a u většiny přiložil i ukázku pro ty, kteří zmíněné kapely a hudebníky neznají.

(Zkratky klubů: PA = Palác Akropolis; DA = Divadlo Archa; LMB = Lucerna Music Bar.)

Archive (5. 2., LMB)

Na britskou kapelu míchající progresivní rock s trip-hopem jsem šel naslepo, ale rozhodně jsem toho pak nelitoval. Rock propletený chilloutovými pasážemi přecházejícími až do ambientu, prostě úžasné. Nic podobného jsem dřív neslyšel.

  • Bullets
  • Again (zkrácená verze, plná má 16 minut)
  • Numb (jedna z výrazně rockových skladeb)

Maxence Cyrin (18. 2., PA)

O tomto mladém pánovi z Francie jsem předem věděl jen to, že je to klavírista a hraje moderní populární skladby ve vlastním podání. Před samotným koncertem byl ještě workshop pro omezený počet lidí, kde nám ukazoval, jak u některých skladeb postupoval při jejich převodu na klavír. A co potom zahrál? Poslouchejte:

Orchestre International du Vetex (25. 2., PA)

Začátek tohoto roku byl alespoň pro mě ve znamení experimentů. Nejinak tomu bylo i u této belgické dechové kapely. Divíte se označení dechová? Pak vězte, že domácí lidová masově odmítaná dechovka se s tímto uskupením prostě nedá srovnávat. Důkaz:

Alan Parsons Live Project (14. 3., Kongresové centrum Praha)

O Alanu Parsonsovi jsem toho moc nevěděl. Snad jen kromě toho, že spolupracoval s velkými kapelami (Pink Floyd atp.) po technické stránce či tak něco. Ačkoli koncert byl povedený, navštívilo jej strašně málo lidí. Asi proto, že ho tu nikdo nezná a lístek přecejen nestál nejméně.

Fanfare Ciocărlia (15. 3., PA)

Protože nám výše zmíněná belgická dechovka nestačila, rozhodli jsme se vzápětí vyrazit rovnou na tu nejrychlejší, cikánskou. A ta nemůže být odjinud než ze samotného Rumunska. Bez zbytečného vysvětlování dám hned příklad:

Ve skutečnosti hrají i mnohem rychleji, tohle musíte prostě zažít! V Paláci Akropolis budou opět 20. ledna 2011.

St. Patrick’s Day – Bran, Irish Dew (17. 3., PA)

Před lety jsem slyšel jednu desku od Irish Dew a moc se mi líbila. Dál jsem se po nich nepídil. A ejhle, najednou se tu objeví s Bran v pražské Akropoli. Bran jsem neznal sice vůbec, ale užil jsem si obě kapely. A pokud nevíte – co se tedy vlastně hrálo? Převážně irské lidovky, někdy s českými texty, někdy s původními.

Parov Stelar (2. 4., PA)

Když Akropoli nezbořil koncert nejrychlejší dechovky pod sluncem, čekali jsme, že se to podaří tomuto rakouskému electro-swingovému projektu. Bylo to o vlásek. Zamrzelo, že živě nehrálo tolik nástrojů, kolik by mohlo, ale narvaná Akropole si to beztak užila. Rychlé, skočné:

Lusine, Fieldhead (15. 4., NOD/Roxy)

Fieldhead, experimentální noise-drone ambient se smyčci velice potěšil. Lusine spíš překvapil, protože jsme čekali také noise a ona se z toho vyklubala hodinka hudby, kterou byste spíš čekali na celonoční akci někdy uprostřed noci. Celkově ale rozhodně pozitivní. Ač to s vlastním koncertem možná nemá moc společného (až na interpreta), ochutnejte od Lusine třeba Two Dots. A od Fieldheada záznam z jiného koncertu, který velmi dobře vystihuje atmosféru i z NOD.

Yann Tiersen (10. 5., DA)

Nejít na Yanna Tiersena by byl skoro hřích. Trochu zamrzelo, že Dust Lane Tour měla být něco nového, co dříve nehrál. Takže už žádná romantika pouze s houslemi jako z Amelie. Více punku, více rocku. Naštěstí jsme věděli, že koncerty Yanna Tiersena byly vždy v drsnějším duchu, než studiová alba, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Myslím, že pár slečen v sále to netušilo, alespoň se tak celou noc tvářily. Celkový dojem ale zkazil nakonec velmi nedobrý zvuk(ař).

Arms and Sleepers (11. 5., Modrá Vopice)

Ambientní trip-hop zamíchaný s post-rockem jsme ochutnali na neobvyklém místě. V Modré Opici bych čekal spíš divoký okovaný a pivem prolitý punk, než tuto kapelu. Bylo to znát i na velmi nízkém počtu lidí. V klubu v centru města by jich jistě přišlo víc.

Venetian Snares, Radian (15. 5., DA)

Jeden z nejočekávanějších hudebníků pro nás jistě byl pan Aaron Funk. Přiletěl až z daleké Kanady a přivezl si pouze laptop a pár hejblátek. To mu ovšem k pekelnému hudebnímu projevu na vlně ostrého break-core a hard-core rozhodně stačilo. Běžně bych na podobnou šílenost nešel, ale občas si pár jeho kousků přesto poslechnu. Dám jeden příklad za všechny a upozorním, že zdaleka asi ten nejmírnější, ale možná právě proto tak krásný:

O.Z.O.R.A. festival 2010 (3.-8. 8., Dádpuszta / Ozora, Maďarsko)

O tomto festivalu jsem psal již v létě, ale pokud se vám nechce číst dlouhý report, pokusím se velmi stručně: Free spirit festival psychedelické elektronické hudby uprostřed kukuřičních polí kousek od severního Balatonu. Týden pohody s psychedelickým chilloutem, ambientem, psytrancem a tisíci pozitivně naladěnými lidmi. To se prostě nedá vyjádřit takhle krátce.

DJ Shadow (10. 8., LMB)

Pro mě opět experiment, ale DJ Shadow je známý především ve světě instrumentálního hip-hopu. Žánry nicméně míchá velmi zajímavě. Kromě hip-hopu hraje trip-hop, break-beat, d’n’b a podobné. Koncert v pražském Lucerna Music Baru byl bezva, ale celé to kazil fakt, že jsme se den předtím vrátili z Ozory. Načasování bylo opravdu špatné, ale s tím se nedalo nic dělat.

Jojo Mayer & Nerve (6. 10., LMB)

Po dvouměsíční hudební pauze jsem se opět vrátil do Lucerny. Tentokrát na živý break-beat / d’n’b v podání pana Jojo Mayera. Vrchol koncertu byl, když zahrál dokonce poctivý break-core.

Lawrence English, Aus (19. 10., PA)

Poprvé jsem v Paláci Akropolis u hudby seděl. Ve velkém sále stálo několik stolů a u nich židle. Donesli jsme si něco málo k pití a usedli k volnému stolu, abychom si (někteří v polospánku) vychutnali velmi příjemný noise/drone ambient. Jako předskokan nás potěšilo experimentální japonské duo Aus.

The Ecstasy of Saint Theresa (20. 10., PA)

Možná teď budu ukamenován, ale Extáze svaté Terezy mě nějak moc nenadchla. Možná je to tím, že jsem kapelu dřív neznal (kromě pár kousků ze soundtracku k Samotářům). Druhá polovina koncertu už byla celkem fajn, asi mi trvalo, než jsem se do toho dostal.

One Night with Adam Freeland (3. 12., Roxy)

Adam Freeland byl pro některé mé hudební bližní další modlou tohoto roku. Pro mě opět spíš experimentální akce. Na celonoční taneční pařbě jsem byl předtím jen jednou – na Mr. Scruffovi, který hrál celou noc v kuse sám. One Night byla namíchaná ze tří DJs, Adam Freeland byl jako headliner uprostřed. Pro ty, kdo neví – pan Freeland hraje elektronický break-beat. Noc plná breaků to nakonec zcela nebyla, ale stálo to za to. Vracet se domu prvním metrem v 16 stupních pod nulou bylo také velmi příjemné. Z následujících tracků zahrál jen ten první, ale ty následující jsou typické ukázky jeho tvorby:

Ninja Tune XX (15. 12., PA)

Jako třešnička na konci roku zafungoval koncert ke 20. výročí vzniku britského labelu Ninja Tune. Vlivem počasí byl program přehozen, takže nejdřív zahrál DJ Food připravený set namíchaný z toho nejlepšího, co pod tímto labelem vyšlo. Hned několikrát zazněl Amon Tobin, místy se prolínal Mr. Scruff a objevil se i Aphex Twin (i když patrně jen kousek videoklipu). Set byl z velké části hip-hop, breaky a d’n’b. Ale nic, co byste běžně čekali, pokud Ninja Tune neznáte. Po DJ Food na pódium přišli dva mladí týpci, kteří si říkají Grasscut. Hrají experimentální chill-hop, pokud mám být stručný. Netušili jsme, co od nich máme čekat, ale šlo jim to moc dobře, takže rozhodně palec nahoru.

Pro mě byl celý večer velmi příjemným překvapením, protože jsem moc netušil, co od toho mám čekat. A nelze se divit. Ninja Tune vydává opravdu široké spektrum hudebních stylů.

Tady se vybírá těžko, protože je toho opravdu hodně. Tak alespoň něco z toho, co sám znám:

Mj. víte, že Amon Tobin složil soundtrack ke Splinter Cell: Chaos Theory?

2011

A co mě čeká v novém roce? O tom již brzy.

2 komentáře na „Hudební ohlédnutí za rokem 2010“

  1. Na Venetiana Snarese jsem chtěl jet taky, ale nevyšlo mi to.. Já jsem za minulý rok vpodstatě platil akorát za koncert Atari Tenage Riot, jinak jsem peníze do hudby cpal za desky a byl to vůbec nejslabší rok za poslední dobu… Za muziku jsem dal necelých 6 tisíc… Kde jsou ty roky, kdy mi při konečné inventuře vycházely třicetitisícové částky za muziku a další desítky tisíc za techniku :)

    1. S technikou jsem to nikdy moc neřešil, holt vždy stačilo PC a k tomu nějaké repro (teď už mám pár let dřevěné Genius 5.1, takovou tu levnou klasiku, a to hraje celkem obstojně). Ale je pravda, že nějaká CD jsem loni taky koupil. Pár kousků online a asi 5 CD na Ozoře. Typicky 10 € za album. Letos určitě přibudou další :-).

Komentáře jsou uzavřeny.