Já versus město

Bezohlednost spolucestujících i proticestujících mi poslední dny leze krkem čím dál víc. Souprava metra zastaví ve stanici a před dveře se nahrne banda pitomců, kteří nemyslí na nic jiného, než jak se co nejdřív dostat dovnitř a nejlépe při tom urvat teplé místečko k sezení! Dělají to mladí, staří, bílí, černí i barevní. Prostě skoro všichni. Že chce někdo vystupovat? Jeho problém!

Z druhé strany to není o nic lepší. Místo toho, aby ti, kteří vystupovat nechtějí, ale stojí ve dveřích, prostě vystoupili a pak zase nastoupili, raději překáží ostatním a strašně se diví, že je kolem nich taková tlačenice.

Jednou jsem to zažil se dvěma maminami s kočárky. Že se nesnažily dostat se  po nástupu k protilehlým dveřím, jak se to s kočárky běžně dělá, bych možná pochopil, kdyby na dalších zastávkách prostě vycouvaly ven. Ne, ony tam prostě stály a čuměly, jak se přes ně marně snaží přelézt několik lidí!

Sebestřední cestující používají na přestupech zásadně celou šířku chodby. A to zvlášť tehdy, když mají v záloze dostatek spolucestujících, kteří je v tom ještě podpoří. V lepším případě, kdy jsou cesty jasně rozděleny pro oba směry, chodí pitomci a davy v protisměru! Že pak nemáte kudy jít, je nemyslícímu davu skutečně jedno.

Jestli si myslíte, že se takhle chovají jen v MHD, jste na omylu! Stalo se mi mnohokrát, že proti přesile jsem neměl šanci. Nás je víc, tak uhni! Párkrát jsem prostě šel rovně a ač stranou, přesto jsem měl pocit, že budu sražen a zahuben nemyslícím davem, nebo jen skupinkou několika chytráků štrádujících si to po celé šířce chodníku.

Pak napadne trocha sněhu a všichni se z toho můžou podělat.

13 komentářů na „Já versus město“

  1. Jo, cejtim to úplně stejně. Měl jsem sto chutí napsat něco podobnýho, ale ještě obsáhleji (ženské s kabelkama, lidi co si POTŘEBUJÍ sednout a sprintují k volné sedačce, atd.). Jen jsem na to ještě nesebral kuráž, protože zatím vidím jen různá sprostá slova :)

    Je to děs běs. A pak že auto je zbytečný luxus.

    1. Když už se hodně moc rozčílím, tak to pak není zase publikovatelné :-D. Takže jsem se trochu mírnil :-).

    2. Bohužel s autem to, zvlášť v téhle kalamitě, není o nic lepší, ale to víš určitě sám líp (nejsem řidič). I když to je pořád spojeno lidskou blbostí a snahou urvat si pro sebe to nejlepší, je to už jiné téma.

      1. Jó to jo, s autem je v takovýhle kalamitě potíž; myslel jsem to spíš obecně na MHD. Je to zase subjektivní; sice ti to autem kvůli zácpě může trvat sto let a je furt riziko, že to do tebe někdo vpálí, na druhou stranu zase sedíš aspoň v teple :)) Je to jedno s druhym.

  2. Souhlasim s tebou :-) Jak tak cestujeme po Praze, neuvyklý místních zvyků… to je hrůza. Naprosto běžně okolním pitomcům neskrývaně nadáváme, protože jejich demence je do nebe volající. Ať již maminky s kočárkem, kdy se snažej nasrat někam, kam to nejde, od překážejících tupců :-( My se vždy snažíme bejt ohleduplní, v klidu nastupovat po výstupu lidí, necpat se na sedačky! Holt Praha je Praha… dostudovat a honem pryč :-D

  3. A proto já si každé ráno brousím ramena a řádně vytrestávám všechny ty zmrdy co zabírají celý chodník/dveře/přechod etc. :)

  4. Jezdím přes pražské centrum každý den tramvají i metrem a nepřipadá mi to tak strašné, jak popisujete. ( Jo, když ve sněhové kalamitě nejede devítka půl hodiny, tak je to samozřejmě nepříjemné, ale ti cestující za to přece nemůžou.)
    Ostatně, ten „nemyslící dav“ tvoříme my všichni. Žádný nemyslící dav neexistuje, jsou to jenom jednotlivci, kteří, stejně jako vy, se jenom chtějí někam dostat a jsou naštvaný, že je vláčí „nemyslící dav“.
    Pánovi jménem Pitomost lidí vzkazuji, že jsem taky donedávna byla „maminka s kočárkem, snažící se nasrat někam, kam to nejde“. Co byste jim poradil? Chodit pěšky?

    1. Opraveno ;-). Díky za komentář. Já si potřeboval už trochu ulevit. Sám se snažím být ohleduplný a mám pochopení pro potřeby ostatních. Jenže když se lidé přes sebe cpou, aniž by řekli obyčejné „S dovolením“ a pak „Díky,“ tak je to s nimi těžké.

  5. Mam to stejně, jako microsonic, tyhle blbce jednoduše trestam ramenem, ale s mojí postavou se většinou lidi snaží uhejbat, přecijen mam rameno ve vejšce jejich hlav :)
    Pokud neni slušnost na jejich straně, neni ani na mojí, aneb ty po mně kamenem, já po tobě cihlou…

Komentáře jsou uzavřeny.