V roce 2010 jsem navštívil celkem 18 hudebních akcí a za lístky jsem utratil přibližně 9 tisíc korun. Níže jsem stručně shrnul každý koncert a u většiny přiložil i ukázku pro ty, kteří zmíněné kapely a hudebníky neznají.
Archiv pro měsíc: Prosinec 2010
Já versus město
Bezohlednost spolucestujících i proticestujících mi poslední dny leze krkem čím dál víc. Souprava metra zastaví ve stanici a před dveře se nahrne banda pitomců, kteří nemyslí na nic jiného, než jak se co nejdřív dostat dovnitř a nejlépe při tom urvat teplé místečko k sezení! Dělají to mladí, staří, bílí, černí i barevní. Prostě skoro všichni. Že chce někdo vystupovat? Jeho problém!
Z druhé strany to není o nic lepší. Místo toho, aby ti, kteří vystupovat nechtějí, ale stojí ve dveřích, prostě vystoupili a pak zase nastoupili, raději překáží ostatním a strašně se diví, že je kolem nich taková tlačenice.
Jednou jsem to zažil se dvěma maminami s kočárky. Že se nesnažily dostat se po nástupu k protilehlým dveřím, jak se to s kočárky běžně dělá, bych možná pochopil, kdyby na dalších zastávkách prostě vycouvaly ven. Ne, ony tam prostě stály a čuměly, jak se přes ně marně snaží přelézt několik lidí!
Sebestřední cestující používají na přestupech zásadně celou šířku chodby. A to zvlášť tehdy, když mají v záloze dostatek spolucestujících, kteří je v tom ještě podpoří. V lepším případě, kdy jsou cesty jasně rozděleny pro oba směry, chodí pitomci a davy v protisměru! Že pak nemáte kudy jít, je nemyslícímu davu skutečně jedno.
Jestli si myslíte, že se takhle chovají jen v MHD, jste na omylu! Stalo se mi mnohokrát, že proti přesile jsem neměl šanci. Nás je víc, tak uhni! Párkrát jsem prostě šel rovně a ač stranou, přesto jsem měl pocit, že budu sražen a zahuben nemyslícím davem, nebo jen skupinkou několika chytráků štrádujících si to po celé šířce chodníku.
Pak napadne trocha sněhu a všichni se z toho můžou podělat.