Jak jsem si poprvé sáhl

Varování: Toto doma raději nezkoušejte!

Mohlo mi být tak 17, byl jsem naivní a nezkušený. Zdroj v mém PC byl ale dost hlučný, tak jsem se s tím rozhodl něco udělat. Už dříve jsem z něj vyštípal původní mřížku před ventilátorem a nahradil ji tou z pochromovaného drátu. Ale tentokrát jsem se rozhodl vyměnit i ventilátor. Měl jsem po ruce nějaký s přidaným rezistorem, takže se točil celkem potichu, ale pořád dost na to, aby něco uchladil.

Rozebral jsem zdroj, pracně vyndal starý ventilátor a pracně zamontoval ten nový. Tak a teď jak to pojede. I přes vědomí, že zapínat otevřený zdroj je dost nebezpečné, jsem se rozhodl jej zkusit zapnout. Připojil jsem napájecí kabel, přepínač přepnul z O na I a kancelářskou sponkou spojil správné vodiče v napájecím kabelu základní desky. Ventilátor se rozběhl. Paráda.

Chvíli jsem tak na to koukal a pak jsem vytáhl sponku, přepnul přepínač a odpojil napájecí kabel. Tak, co teď? Bylo potřeba vymyslet, kudy vyvedu napájení ventilátoru, protože byl na molexu. Trochu jsem s tím experimentoval a znovu zkoušel zapnout a podobně. Všechno bylo OK, stačilo jen zdroj zavřít a šoupnout zpátky do počítače.

Dostal jsem ale nápad. Zajímalo mě, jak moc se zdroj opravdu zahřívá. Jak jinak si to ověřit, než měřením teploty na vnitřních hliníkových radiátorech. Zdroj jsem znovu zapojil, přepnul přepínač a zastrčil sponku. Ventilátor se rozběhl a chvíli jsem to celé pozoroval.

Nenapadlo mě nic lepšího, než na ten radiátor sáhnout rukou – Jauvajs! Celou paží mi projelo přinejmenším několik desítek voltů střídavého napětí! Koho by to napadlo, že ten radiátor bude pod napětím?!? Nebylo to sice moc, protože jsem prostě jen ucukl, ale přesto mi to dalo docela pěknou šlupku. Zároveň jsem byl trochu v šoku. Nejenže jsem to nečekal, ale uvědomil jsem si, jakou jsem udělal pitomost. Neměl jsem doma voltmetr, takže jsem si nemohl změřit, jaké v tom je skutečně napětí. A možná že kdybych voltmetr měl, tak bych ten radiátor nejdřív osahal s ním.

Dotkl jsem se jej dvěma prsty, o to víc mě v nich pak brnělo. Nic příjemného to teda nebylo. Měl jsem v nich divný pocit ještě několik dní potom. Po čase to ale zcela zmizelo.

Zážitek to byl ale nakonec dobrý. Dobré bylo, že v tom nebylo větší napětí. A dobré také bylo, že jsem se poučil. Hlavně že nám ve škole vtloukali do hlavy všechna ta pravidla bezpečnosti práce…

Vzhledem k tomu, že zdroj nebyl vlastně pod žádnou zátěží, ani se nemohl moc zahřát. Když ne teplota, vyšla mi z toho aspoň takováhle zkušenost.