Asi před měsícem jsem psal o výhodách Instapaperu jako služby pro sbírání článků k pozdějšímu přečtení. V posledních týdnech jsem toho přečetl opravdu hodně. Desítky článků z blogů i novin.
“Nejčastěji čtu v metru (…) Přečtu tak spoustu věcí, které bych jinak asi vypustil a byla by to škoda.”
Bohužel, když nejsem online, má to i své nevýhody. Leckterý článek bych rád okomentoval, postnul na Twitter apod. S iPodem jsem venku jednoduše offline (a když je někdě Wi-Fi, typicky dělám něco zcela jiného). I kdybych při čtení online byl, dohledávat původní článek a psát komentář delší než dvě tři věty by bylo na malém displeji stejně nepohodlné.
Přesto se k některým věcem vrátit chci. K tomu využívám možnosti označit článek hvězdičkou. Takové články jsou pak v samostatné složce jak v aplikaci, tak na webu. Nevýhodou stále zůstává, že si na ně musím později vzpomenout. Stejný problém jako záložky v prohlížeči, o kterých jsem mluvil ve výše zmíněném článku.
Další problém je čistě na straně Instapaperu. Vyplývá z principu, jakým osekává původní články o přebytečné prvky jako je grafika, menu, ale celkem pochopitelně i JavaScript atp. Bohužel z těla článku tak v některých případech vypadnou i podstatné informace v podobě náhledů fotek nebo ukázek kódu. Že takový článek pak nemá smysl číst, asi není třeba zdůrazňovat. Takhle mi tam visí několik položek, které čekají na to, až si na ně vzpomenu u počítače.
I v případě, že se do výsledného textu dostanou, jsou příklady kódu problematické. Na malém displeji je obtížné je číst i na šířku. Můžu si zmenšit písmo, ale pokud pak nechci držet displej přímo před očima, také to není řešení. Obzvlášť v roztřesené MHD, kde je větší písmo výhodou.
Instapaper je výborný nástroj pro čtení článků offline bez zbytečného rozptylování, ale všechno má svou cenu.
