Mafia II – Ztracené nebe?

Následující text je subjektivní vyjádření dojmů ze hry Mafia II. Nejedná se o recenzi, nezmínil jsem všechny herní prvky, ani neudělil číselné hodnocení. Dokonce s tímto textem můžete nesouhlasit a bude to zcela v pořádku. Za případné spoilery neručím, ale pokusil jsem se nic stěžejního neprozradit.

Mafia a Mafia II

Z první Mafie jsem před lety hrál na zkoušku jen asi dvě mise. A hned teď musím říct, že si ji asi někdy zahraji celou. Získala si kolem mě hodně fanoušků, a tak bylo jasné, že dvojka bude stát za to. Nebo jsme si to aspoň všichni přáli. Víme, jak to s těmi druhými díly chodí, že? Ale nepředbíhejme.

Nejprve jsem viděl nějaké ty screenshoty a první teasery, trailery a podobně. Vypadalo to dobře. Když se vývoj chýlil ke konci a světlo světa spatřily i gameplay videa, měl jsem se už na co těšit. Mafia II rozhodně byla lákavou hrou. Blížilo se vydání a předprodej sliboval příjemný bonus v podobě kalendáře na rok 2011 s kreslenými lechtivými „snímky“ dívek z playboye přibližně z doby, kdy se Mafia II odehrává. K tomu se chystal půlnoční prodej slibující další dárky a hlavně diskusi s vývojáři. Nakonec jsem neodolal a hru si u Xzone předobjednal.

Půlnoční prodej moc rozebírat nebudu. Nakonec jediným zajímavým bodem byla právě diskuse s vývojáři. Na žádnou z avizovaných výher jsem vylosován nebyl a trička si při vlastním prodeji odneslo jen pár desítek prvních. Nebo těch, kteří se prvními stali nedodržením pořadí, v jakém původně přišli.

Už z projevu vývojářů bylo jasné, že to s vlastní hrou není zcela v pořádku. Neradi přiznávali, že museli hodně věcí ze hry vyhodit. Je pravda, že vývoj Mafie II byl skutečně dlouhý. Možná si ze začátku pánové z bývalého Illusion Softworks vzali velké sousto a sami pořádně nevěděli, jakou hru chtějí udělat. Poslední bod, tuším, i sami přiznali. Tak nebo tak, poslední roky vývoje museli dělat, co jim nařídilo 2K Games. Ne že by měli zcela svázané ruce, ale rozhodně měli omezené finance.

Město

Technicky má hra našlápnuto velice dobře. Vlastně se jí podařilo udělat i několik kroků, ale je znát, že by bylo potřeba ještě spoustu věcí dotáhnout. Grafika je moc pěkná, hodně se mi líbilo zimní město se zmrzlými ulicemi v prvních kapitolách. Na můj vkus bylo na vozovkách ledu až moc na to, jak se auta držela, ale klouzalo to pěkně, to se musí nechat. I když animace a vzhled chodců variabilitou zrovna neoplývaly, občas některý uklouzl a natloukl si zadnici. Už zde je vidět paradox mezi propracovanými detaily a nedodělky.

Při projížďkách městem jsem měl místy pocit, že Empire Bay je prostě dokonalé virtuální město. Všude chodí lidé a jezdí auta. Když chodci přecházejí ulici, auta stojí. Vozům stojícím na křižovatce na červené blikají blinkry, pokud se chystají odbočovat. Když se automobil rozjíždí do kopce, trochu couvne, jak to známe z chování skutečných aut (bez automatu a jiných udělátek). Části dřevěné korby náklaďáku se v zatáčkách nahýbají nezávisle na sobě. Auta se během jízdy špiní. Když do něčeho lehce ťuknete, hned máte trochu pomuchlané plechy. Jízdní vlastnosti aut jsou velice slušné. Hra má dva režimy – běžný a simulátor. Hrál jsem s běžným, takže nevím, jak moc simulátor simuluje realitu, ale i tak byla jízda parádní. Každý model auta se chová jinak v zatáčkách apod. Když ve vysoké rychlosti narazíte třeba do sloupu v tunelu, nepřežijete to. Model poškození sice není tak důkladný, abyste se o něco fakt rozmázli, ale všechno ostatní působí tak, že si s tím někdo dal opravdu záležet.

Bohužel chyb nebo nelogičností je ve hře víc. Pominu opakující se textury, které na větší ploše trávníku nebo skály prostě vypadají otřesně. Nevím, jaké se používaly na přelomu 40. a 50. let v Americe semafory, ale když visí jeden jediný uprostřed křižovatky s dvouproudou silnicí a vy na něj nevidíte, je to trochu hloupé. Auta se sice překážky pokouší celkem úspěšně objíždět, ale pokud prostě zablokujete svůj jízdní pruh, ti za vámi si do protisměru netroufnou. Místy pak dochází k neřešitelným situacím. A pokud uprostřed stojí ještě policejní vůz, moc možností nemáte. Za bouračky jste totiž pokutováni. Pokud si teda nechcete střihnout honičku.

Za jednu z největších pitomostí považuji neomalenost „řidičů“ větších vozů, především velkých trucků. Jedete po rychlé silnici, blížíte se ke křižovatce, kde již stojí pár aut, takže brzdíte… a v tom to do vás zezadu napálí cisterna! Nic se ale asi nevyrovná nepochopitelnému chování chodců, kteří vám lezou do cesty. Je jedno, jestli regulérně přecházejí ulici, nebo to berete autem přes chodník. Troubení v případě aut funguje dobře. Ta vám pěkně uhnou, pokud mají kam. Ale chodci ne, Ti nejraději skáčou přímo před váš vůz a blbě čumí. Místo toho, aby se vám snažili vyhnout, utéct co nejdál, se asi chtějí nechat přejet.

Ve městě je spousta krásných míst. Obchody, jídelny, parky, zákoutí továren, nadzemka… Bohužel, jediné, co opravdu funguje, jsou obchody s oblečením a jídelny. Nemožnost svézt se vlakem je velké mínus. Město tak působí hodně uměle. Krom toho jsem našel spoustu míst, která vypadala, že by se zde mohly odehrávat nějaké mise. Houbeles, někdo se prostě dřel s architekturou města jenom proto, aby bylo dokonalou kulisou. Míst, kde se fakticky odehrává příběh hry, je jako šafránu.

Příběh

Příběh ze začátku působil velice pěkně. Perfektní cut-scény (nebo renderované filmečky pro složitější scénky), vězení, příslib pravého mafiánského života a podobně. Shodnu se s dalšími kritiky, že hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Průměrný nudný charakter Vita Scaletty. Naproti tomu buranský Joe. Ten měl aspoň vtipné hlášky. Ne že by mě hra nebavila. Naopak, bavila mě dost. Ale hrál jsem už hry s promakanějším příběhem.

Příběh Mafie II je celkem dobrý, ale má spoustu slabin. Když opomenu slabý konec, mám tu především spoustu děr. A to takových, že místo nějakého rozvinutí děje a přidání zajímavých misí s ním spojených se kus hry přelepí náplastí v podobě filmečku. To se stalo minimálně 2x v případě, kdy se ze situace dala vytěžit spousta zábavy. Věřím tomu, že vývojáři by tato chybějící místa moc rádi naplnili, jen jim to nebylo dovoleno. Aby to nevypadalo, že jen kritizuji slabá místa, líbila se mi mise s atentátem v hotelu (kdy Vito a Joe sjíždí na plošině pro umývače oken), návštěva jatek a pár dalších.

Hratelnost

Bohužel většina misí spočívala v tom, že někam přijdete, přehraje se cut-scéna a pak se jen střílí. A přestřelky jsou bohužel to, co bylo již stokrát uděláno v jiných konzolovkách. Jen to zde není ničím okořeněno, takže zůstává jen obyčejné utíkej – kryj se – střílej, a to stále dokola. Zbraňový arzenál je docela bohatý. Vito má sice sakra velké kapsy, ale nakonec si vystačíte se samopalem Thompson 1928 a nějakou tou pistolí. Brokovnice se mi moc neosvědčila a granáty či molotovy fakticky využijete asi 2x. Ani nevím, jestli se daly koupit, ale v těch pár misích byly připraveny „pro strýčka příhodu“. A co se týče efektivnosti přestřelek, pak stačilo být dobře krytý a počkat, až nepřítel vystrčí palici, nebo vám prostě vběhne do rány. Díky automatickému míření často stačilo posunout kurzor zhruba do míst, kde očekáváte nepřítelovu hlavu a kombinací míření+střelba ho sejmout.

Občas dojde na pěstní souboj jeden na jednoho, ale ani ten není nijak zajímavý. Vezměte mlátičky z Batman: Arkham Asylum, odeberte skákání, kopance a speciální schopnosti a zbude vám to, co je v Mafii II. K poražení nepřítele stačí držet krytí a správně používat protiúdery, dokud oponent nezměkne. Pak ho stačí jen dorazit. nejdřív to bylo zajímavé, ale když se ukázalo, že to je po několika soubojích stále stejné, nestojí to snad ani za řeč.

Hru jsem hrál na PC s gamepadem pro Xbox 360. Mafia II není v ničem speciální, její ovládání bylo pro konzole uzpůsobeno. A nejen ovládání, ale právě i mechanismus přestřelek atp. Výhoda gamepadu je, že např. při řízení auta se trigger chová jako plynový pedál a joystick jako volant, takže rychlost jízdy a míra zatáčení je přímo závislá na míře stisku. U pokusu o zamíření na pohybující se cíl to už taková výhra není, ale to každý, kdo někdy s gamepadem střílečku hrál, ví. Nicméně hry s pohledem z třetí osoby se takhle ovládají celkem dobře. Ale to už odbíhám od tématu. (Více viz Myš versus gamepad.)

Po dohrání mi herní statistika tvrdila, že jsem hraním strávil něco přes 18 hodin. Nutno dodat, že jsem dvě nebo tři kapitoly hrál dvakrát, takže čistá hrací doba byla asi 15-16 hodin.

Závěr

Tak abych to nějak shrnul. Neměl jsem velké očekávání, protože jsem nehrál první Mafii. Na druhou stranu jsem očekával víc. A spousta nedostatků je prostě vidět. Mírní to fakt, že vývojáři to v podstatě sami přiznali, i když ne možná přímo. Český dabing ujde, ale není jej moc s čím srovnávat. V našich televizích zní strašně i originální produkce, natož ta dabovaná. Angličtina má větší mafiánský říz, ale třeba Joe Barbaro si v českém znění v podání Vlastimila Zavřela pro sprosté slovo daleko nejde. O češtině ale bylo napsáno mnoho slov jinde a já k tomu nemám co dodat.

Mafia II je na dnešní poměry lehce nadprůměrná hra s průměrnou hrací dobou, konzolovou hratelností (to je dnes ale standard), celkem slušným příběhem (bohužel trochu ve stínu svého technického zpracování – cut-scén), pěknou grafikou a promakaným městem (které je bohužel jen kulisou). Až na pár nepříjemností mě bavila, ale nic oslnivého to bohužel nebylo. Je to škoda, všichni víme, jaký potenciál tato hra měla.