O.Z.O.R.A. festival 2010

Toto je subjektivní a stručný (věřte tomu nebo ne!) report z festivalu konaného od 2. do 8. srpna kdesi v Maďarsku. Vím, že někteří očekávali report především o hudbě. Na tu mi zde moc prostoru nezbylo, takže o konkrétních hudebních zážitcích možná napíšu ještě později. Na druhou stranu hudba samotná není na těchto festivalech to nejpodstatnější.

VÍTEJTE V RÁJI!

Oficiální popis: International psychedelic electro shamanic Sun celebrating dream projecting mind shifting summer gathering of the new age tribes in the magical beautiful ancient valley of Dadpuszta – a Planetary Energy transmitting place next to Ozora village, Hungary.

O.Z.O.R.A. festival byl naším cílem už loni, ale nakonec z toho z různých důvodů sešlo. Na letošek jsme s tím ale tak nějak už počítali a když jsme pak viděli sestřih právě z loňska, měli jsme jasno: Musíme jet!

Update: Oficiální video

Případně navštivte Vimeo: http://vimeo.com/20410755

Cesta

Z Prahy jsme vyrazili vybaveni klimatizovanou čtyřkolkou, stanem, nějakým tím oblečením a poučeni z některých předchozích festivalů i pláštěnkami a holinkami (nepřišly nazmar). Ozora je vesnička vzdálená asi 50 km od severního Balatonu v Maďarsku. Festival se ovšem konal mezi kukuřičnými poli u (zřejmě bývalé) zemědělské osady Dádpuszta. Podle Google Map by měla optimální cesta zabrat něco málo přes 6 hodin. S nutnými zastávkami se to dalo zvládnout s hodinou navíc.

Teda nebýt toho, že jsme se zdrželi ve slavném Székesfehérváru, kde Slovensko provedlo pokusný jaderný výbuch. Vybaveni pláštěnkami a holinkami proti radioaktivnímu záření jsme se vydali hledat prodejnu některého z místních mobilních operátorů, abychom si opatřili předplacený internet do mobilu. To je věc, která se hodí nejen na čtení e-mailů a sledování Twitteru, ale i na VoIP volání za pár kaček do Čech. (Čtení Facebooku v Maďarsku nebylo dost cool.) Po menší anabázi zahrnující celkem tři prodejny, směnárnu a dorozumívání rukama i nohama (angličtina se zde moc nevede) se nám podařilo ukořistit SIM kartu s aktivovaným limitem na 1 GB dat v ceně v přepočtu necelých 400 korun. Jestli jsme nakonec spotřebovali 100 MB, tak je to moc.

Festival začínal 3. srpna ve 21 hodin. Abychom se nemuseli nijak hnát a měli dost času se zabydlet a porozhlédnout po okolí, vyrazili jsme o den dříve. Na místě jsme byli kolem šesté večer, takže jsme postavili stan a stihli si tak akorát udělat jedno kolečko areálem. Ten není nijak ohraničený (tedy kromě kukuřice :-)) a je dost rozlehlý na to, aby se do jednoho ďolíku schovala Main stage, do druhého Chillout stage a na přilehlé kopce a údolí spousta stanů, karavanů, kamiónů a autobusů. Lidé přijeli téměř čímkoli, co má kola.

Areál

V areálu byly na dvou místech sprchy (pouze studená voda), několik zdrojů pitné vody a spousta Toi Toi včetně dedikovaných pisoárových jednotek (ano, močíte na „veřejnosti“, ale tady se nad tím opravdu nikdo nepozastavoval).

Vodu jste si samozřejmě mohli i koupit. Obyčejná stála 1 €. Slazené nápoje jako Kinley Ginger Ale, Coca-Cola a pivo (Soproni točené i v plechu) stály 2 € a energy drinky pak 3 €. K dostání byl i tvrdý alkohol, šampaňské (pravé asi opravdu ne) a kdo ví, co ještě.

Ceny jídla se pohybovaly od 0,50 do 5 €. Nejlevnější byly jednoduché palačinky. Kus po 50 eurocentech. Typicky jste si dali 2-3. Pizza byla od 3,50 a běžné festivalové jídlo v podobě guláše, boloňských špaget atp. vyšlo na 5 €. Nechyběl gyros, langoše a burgery. Kromě toho jste si v Marketu mohli koupit pečivo, mléčné výrobky, prací prášek, zubní pastu i intimní vložky :-). O kus dál byl Fruit shop s běžným letním sortimentem ovoce, kde nemohly chybět melouny.

Tohle všechno byla standardní výbava festivalu, ale mezi Chillout stage a Main stage vedla ulička s obchody, kterou jsem si sám pro sebe pojmenoval Shopping lane. Tam jste kromě typického oblečení a různých ozdob koupili i nějaké to jídlo (vč. klasických asijských nudlí), CDčka a podobně. Vedle obchůdků jste v okolí mohli najít i palačinkárny a čajovny.

Zhruba uprostřed celého areálu stál infostánek, vedle něj Message board (kam jste mohli psát vzkazy pro své kamarády, hledat nálezce ztracené cennosti nebo odvoz na cestu domu) a ještě o kousek dál ošetřovna s profesionálními zdravotníky. Ti byli samozřejmě vybaveni několika sanitkami pro naléhavé případy.

Za zmínku stojí ještě tzv. Mushroom boulevard, cesta spoující infostánek a Market lane, lemovaná barevnými „hřiby“, které v noci svítily :-). Na trávě u houbiček lidé prodávali oblečení, různé doplňky i CD s hudbou.

Chillout stage

Chillout stage byla jeden velký stan s bohatou výzdobou zářící pod UV osvětlením (vizte foto). Vedle hlavní projekce za interpretem a dvěma vedlejšími vedle něj byly na kruhová plátna rozmístěná kolem stropního jehlanu promítány různé obrazce a fotografie. Ve zbytku stanu byly zavěšeny shluky rotujících slunečníků také reagujících na UV. Na zemi pak byly rozloženy deky pro odpočinek s výjimkou cca čtvercového prostoru před interpretem, který byl vyhrazen pro trsající dav.

Bohužel po prvním velkém dešti, kdy se všude udělalo bláto, se celý prostor stanu zabahnil. Původně čisté deky, na které si nikdo netroufl jinak než bez obuvi, tak splynuly se zemí a zouvání už poté nikdo neřešil. Ale to byl jen malý vrásek na celkovém dojmu. Počasí si zkrátka nevyberete.

Jaká se tu hrála hudba? Chillout je asi stejně vypovídající označení hudby jako Pop. Může to být téměř cokoli. A protože je O.Z.O.R.A. festival psychedelický, hrál se zde především psychill, psybient (psychedelic ambient) a downtempo/lounge, které nejednou přecházely do trancu. Nicméně kromě těchto typických směrů jste zde mohli občas přes den zaslechnout i reggae. Zkrátka vše, co se dá považovat za chilloutovou psychedelickou hudbu.

Hudba se tu hrála od půlnoci z úterka na středu až do večerních hodin v neděli. Téměř pět dní v kuse. Hrálo se ve dvouhodinových a čtyřhodinových blocích. Dá se říct, že chillout bylo to jediné, kvůli čemu jsem na festival jel (když odmyslím Shpongle). A zároveň všichni pro mě zajímaví interpreti vydávají pod labelem Ultimae. Nejvíc jsem se těšil na Carbon Based Lifeforms, Solar Fields, Aes Dana a H.U.V.A. Network.

Main stage

Main stage nebyl ani tak stan jako spíš „blob“ tvořený tribal plachtami nataženými mezi kmeny postavenými v kruhu. DJ nebo kapela pak byly pod slaměným altánem hned vedle, jak je vidět na fotkách. Nechyběla záchranná služba, toiky a voda, vše v pohotovosti :-). Kdo nechtěl zrovna pařit na psy trance, mohl se válet na trávě v přilehlém okolí. Spousta lidí si přinesla stínítka proti slunci a chillovala pod nimi. Na stráni stály tři kůly, z nichž byla rozprašována voda. Sice se zde udělalo trochu blátíčko, ale to absolutně nikoho neznepokojovalo. Beztak tu většina lidí byla naboso.

Taneční plac byl kromě zmíněné pasivní výzdoby lemován také kruhem světelných diod a dalším blikajícím a pulsujícím podsvícením. V noci to byl zkrátka jiný svět. To vše bylo navíc korunováno řadou dvou- až třímetrových krystalů na kopci za stagí. Ty v noci také svítily a mezi nimi stála ještě o několik metrů vyšší šroubovice z LED, vedle níž blikaly dva další sloupce světel synchronně s osvětlením Main stage. Ale to se zkrátka musí vidět! (Nebylo v silách naší techniky zachytit to v noci na video.)

Main stage pro mě samotného příliš zajímavá nebyla. Nemám teda nic proti psy trance, ale většina toho, co se zde hrálo, byla zkrátka taneční hudba na paření. To je něco, co mě nebere (jsem víc chilloutový a hudbu si vychutnávám, než že bych se na ní musel vyřádit). Takže až na světlé výjimky jsem tu moc času nestrávil a když už, tak jsem se válel na dece :-).

Festival otevíral koncert vysněných Shpongle. Údajně to bylo slabší, než loni, ale my jsme na nich byli poprvé, takže se nám to fakt líbilo. Po nich jsem byl ještě na druhém a posledním festivalovém koncertu, Younger Brother. Hned po nich hrál ještě Prometheus. To za to rozhodně stálo. Kromě současného psy trance zde zaznělo i pár starších věcí jako je starý goa trance, např. Raja Ram (člen Shpongle) a jeho classic DJ set (podle řady lidí nejlepší set festivalu). Jinak se v noci hrálo často dark psy, ale prý i techno a tekno (údajně jen prvních pár nocí). To jsou na mě ale opravdu příliš velké mašťárny, takže mi vůbec nevadilo, že jsem tam zrovna nebyl ;-).

Na druhou stranu ráno zde prý hrál příjemný psy trance, ale to byla typicky doba, kdy jsme ještě spali. Takhle jsme zaspali Solar Fields (hrál na Mainu i na Chilloutu). Sice jsme na něj jít chtěli, ale vstávání nám nějak nešlo. Později jsem toho teda litoval, takže jestli to za rok bude taky takhle, tak prostě vstanu a hotovo! :-).

Kromě několika hodin každý den večer (cca od 18 do 21) se tu hrálo neustále. V pauze se pak upravoval povrch „parketu“, uklízelo se a podobně.

Celkové dojmy, počasí

Atmosféru festivalu tvořili z větší části samotní návštěvníci. Ať už proto, že sami přivezli řadu obchůdků a stánků s občerstvením, tak pak hlavně proto, jak se k sobě navzájem chovali. Když jsme přijeli, všichni se na nás usmívali a vítali nás. Kdykoli jste se na někoho při cestě areálem usmáli, dostali jste stejnou odpověď. Kdykoli jste se mohli s někým dát jen tak do řeči. Ať už ve frontě u baru, na stagi nebo jen tak při procházení kempem. Na Main stage se někteří pohybovali s ručními rozprašovači a stříkali vodu na ostatní. Kdo by to v tom horku neuvítal, že? :-) Když jste se chtěli napít a neměli jste vlastní vodu, každý vám ochotně dal ze svého.

Nikde v areálu se neválely odpadky. Každý po sobě uklidil a nikdo se nerozmýšlel, jestli kelímek hodí na zem, nebo se projde 20 metrů k pytli na odpadky. Kromě toho, že se takhle svědomitě chovali účastníci, organizátoři každému jednotlivci u vstupu dali pytel a každý den areálem procházela skupinka místních stařenek, které vyměňovaly plné pytle za nové (v doprovodu staré tatrovky, která ty plné odvážela). Instruktáž byla jasná: Nechte plný svázaný pytel před stanem, služba to odveze. Obecně bylo všude čisto (když do toho nepočítáte přírodu, tedy bahno :-)).

Kromě dospělých lidí, jejichž průměrný věk jsme odhadovali na 30-40 (a potkali jsme řadu lidí 50-60+), jste tu mohli potkat i spoustu malých dětí. Občas tak malých, že je matky nosily ovázané v šátku na těle. Děti měly proti hluku dětská hluchátka, ale naštěstí nebyly odkázány jen na prostor u stagí. Naopak, v Magic Garden pro ně byl každý den program. Malovaly, tvořily keramiku apod.

Za celou dobu festivalu jsme se setkali jen s jediným agresivním člověkem. Těžko říct, z čeho mu hráblo, ale brzy se zdekoval pryč, tak jsme si s tím moc hlavu nelámali.

Hned první den festivalu před začátkem otevíracího koncertu přišla průtrž mračen. To trochu zkazilo začátek festivalu, ale moc lidí si z toho hlavu nedělalo. Sice jsme se pak brodili bahnem, ale s holinkami to nebyl problém :-). Letošní počasí v Ozoře bylo zřejmě neobvykle ošklivé, běžně je tu prý horko, takže se klade důraz na dostatek pitné vody a podobně. Letos nás pak překvapila ještě ranní bouřka. Ta přišla (tuším) ve čtvrtek. Stan vydržel, ale opodál v asi nejnižším bodě areálu se udělalo pěkné jezírko. Naštěstí v něm stálo jen pár aut a jeden stan, takže se žádná velká škoda nestala.

Je třeba zmínit, že vzniklé bláto ve vnitřním areálu a na stagích organizátoři rychle zavezli slámou. V tomto ohledu měli vše pěkně zmáknuté.

Jezírko vydrželo až do konce festivalu, i když postupně vysychalo. Největší haluz ovšem byla, když jsme se takhle jednou v noci vraceli do stanu právě kolem jezírka, v dáli z rakousko-německé DIY stage hrál solidní psy trance a… COŽE? Žáby?!? Doslova a do písmene tu kuňkaly do rytmu hudby a navíc to sedělo i zvukomalebně! :-D

Závěrem

Co dodat? Snad jen „We’ll be back!“