Během několika večerů jsem dohrál single-player Portalu 2. Podle Steamu mi to zabralo přibližně 10 hodin. Nad tím možná leckdo ohrne nos, že takovou hrací dobu má každé Call of Duty, ale já si myslím, že u této hry je to dostačující. Už jen proto, že další hodiny zábavy na mě čekají v kooperativní kampani.
První Portal mě naprosto uchvátil. Tehdy to byl spíš krátký doplněk k dalším hrám od Valve (Prodával se v Orange boxu s Half-Life 2), ale šlo o naprosto nový typ puzzle hry, která se ze dne na den stala senzací a některé hlášky se staly kultovními. Dobrá, Portal nebyl první puzzle hrou s portály, tou byla studentská mini hříčka Narbacular Drop. Ale bylo to právě Valve, komu se práce jejích autorů zalíbila, a tak je zaměstnalo. Tak vznikl Portal.
Herní konzole jsou tu s námi už léta, ale teprve se současnou generací začalo docházet k velkému odlivu hráčů od PC ke konzolím. S tím se nutně mění směrování herního průmyslu a výsledné hry podle toho vypadají. Hráči, kteří zažili staré doby, dnes mají zpravidla rodinu a hraní her je pro ně čím dál víc spíš jen oddechová záležitost. A noví hráči? Ti už jsou na konzolích odkojeni.
Pro hardcore pařany a progamingové hráče je PC myš nenahraditelná. Jenže pro mainstream je herní PC moc drahé, velké a žravé. Pro rodiče náctiletých je konzole dostupným dárkem a starší hráči jsou rádi, že nemusí každé dva roky řešit nové železo. Ve výsledku se prodlužuje i životnost PC, protože hry jsou dělané primárně pro konzole s jednotným HW, a tak nerostou nároky ani na jejich PC verze. Takže z toho těží všichni.
Proč to všechno ale píšu? Nejsem ostříleným oldschoolovým hráčem, vždy jsem měl jen PC a hrál jsem jen s myší a klávesnicí. Rozmach konzolí ale způsobil to, že hry dnes často mají ryze konzolové ovládání, a často to jsou nenáročné arkády. Nemusí to být nutně špatně. Čím víc máme mezi sebou občasných hráčů (casual gamers), tím spíš se jim herní průmysl snaží vyjít vstříc. A problém pak není konzolové ovládání, které samo o sobě je (až na výjimky) velmi slušné, ale fakt, že se na PC s myší a klávesnicí nové hry ovládají hůře.
Penetrace konzolí je nezastavitelná. Na jaře jsem hrál Assassin’s Creed II. Na PC se to hrálo dobře, ale pak jsem se dostal do katakomb, kde v některých místech hra sama ovládá kameru. Problém je, že šipky na klávesnici mají jen čtyři směry a kamera zde byla trochu šikmo. To se bohužel projevilo i na směru, jakým se postava pohybovala. Několikrát se mi stalo, že jsem místo přeskočení z jedné římsy na druhou prostě spadl a musel část cesty opakovat. Už delší dobu jsem se rozmýšlel, že si pořídím gamepad. A tak jsem si koupil ten pro Xbox 360 (na obrázku) a druhou polovinu hry dohrál s ním. Výše uvedený problém později ve hře odpadl. Joysticky gamepadu jsou všesměrové, takže když se s tím naučíte pracovat, můžete s postavičkou běhat v libovolném směru. Ve skutečnosti je to u volného pohybu zcela přirozené.
Výhod všesměrových joysticků a citlivosti na míru stisku je mnoho. Použití triggeru jako plynového pedálu ve vozidlech jsem už zmiňoval v článku o Mafii II. Přepínání mezi chůzí a během pomocí klávesy Shift? Zapomeňte, tady máte změnu rychlosti plynulou! Je pravda, že třeba v sérii Splinter Cell tuto funkčnost na PC řešili pomocí kolečka myši, ale tam to byla podstatná součást herního mechanizmu. U jiných her jsem něco takového (bez gamepadu) neviděl.
S gamepadem se z akčních her hrají dobře ty, které jsou v prvé řadě ze třetí osoby. Dále tomu pomáhají automatické herní prvky jako je krytí, zaměření na jednoho oponenta (lock on target) a podpora míření (auto-aim). Hráč postavě častěji říká, co po ní chce, místo toho, aby to udělal sám. Tahle změna v ovládání je asi nejvíc vidět na systému mark-and-execute ze Splinter Cell: Conviction.
Překvapilo mě, že třeba Mass Effect pro PC gamepad nepodporuje. A docela to i chápu, u téhle hry potřebujete dobře mířit. Už u jedničky si v Bioware dali práci s tím, aby ovládání pro PC bylo opravdu pro PC a ne jen hrubou konverzí. Na druhé straně takový Bioshock 2, který je čistokrevnou akcí z první osoby (a myš je pro něj přirozená), gamepad podporuje. Zkoušel jsem to a prostě to není ono.
Ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že hraní s gamepadem je především pohodlné. Ruce můžete v klidu nechat v klíně a pouze hýbete páčkami a mačkáte čudlíky. Zkrátka je to pohodička (pokud zrovna nehrajete Street Fighter a podobné mlátičky). Bavilo mě projíždět se po městě v Mafii II, ale horší to bylo při přestřelkách. Míření je zrátka pomalé.
Peněz za gamepad nelituji (drátová verze pro PC stála necelých 800,-). Hraní s ním je zábava, pokud je tomu hra přizpůsobená. A těch je dnes spousta. Pro střílečky z první osoby je ale myš nepostradatelná. PC hraní podle mě rozhodně není mrtvé, své místo stále má a lidé, i přes velkou míru pirátství, hry kupují. Na druhou stranu hlavní proud je a bude v konzolích díky jejich dostupnosti a nízké náročnosti pro hráče. Takový je zkrátka život.
Následující text je subjektivní vyjádření dojmů ze hry Mafia II. Nejedná se o recenzi, nezmínil jsem všechny herní prvky, ani neudělil číselné hodnocení. Dokonce s tímto textem můžete nesouhlasit a bude to zcela v pořádku. Za případné spoilery neručím, ale pokusil jsem se nic stěžejního neprozradit.
Mafia a Mafia II
Z první Mafie jsem před lety hrál na zkoušku jen asi dvě mise. A hned teď musím říct, že si ji asi někdy zahraji celou. Získala si kolem mě hodně fanoušků, a tak bylo jasné, že dvojka bude stát za to. Nebo jsme si to aspoň všichni přáli. Víme, jak to s těmi druhými díly chodí, že? Ale nepředbíhejme.
Nejprve jsem viděl nějaké ty screenshoty a první teasery, trailery a podobně. Vypadalo to dobře. Když se vývoj chýlil ke konci a světlo světa spatřily i gameplay videa, měl jsem se už na co těšit. Mafia II rozhodně byla lákavou hrou. Blížilo se vydání a předprodej sliboval příjemný bonus v podobě kalendáře na rok 2011 s kreslenými lechtivými „snímky“ dívek z playboye přibližně z doby, kdy se Mafia II odehrává. K tomu se chystal půlnoční prodej slibující další dárky a hlavně diskusi s vývojáři. Nakonec jsem neodolal a hru si u Xzone předobjednal.
"An extinct, hairy, maned elephant (Elephas primigenius), of enormous size, remains of which are found in the northern parts of both continents. The last of the race, in Europe, were coeval with prehistoric man."
